Nicnedělání třicáté čtvrté a páté (6+7)

2. dubna 2018 v 9:00 | *K
16.3.2017 + 17.3.2017
Trávím sdělení terapeuta.
 

Cvičení třícáté třetí

1. dubna 2018 v 9:00 | *K
Cvičení 15.3.2018
Patnáct minut v půl třetí ráno. Fyzioterapie a příšerný dopad na psychiku

Zamyšlení
Asi bych měla vysvětlit tuhle mírně depresivní větu. Sice jsem slíbila, že při nějakém zamyšlení dodám ten nejlepší zážitek z běhu, který jsem zatím měla, ale dneska to nebude.
Dneska se zamyslíme nad ožehavou záležitostí a tou je, když odborník ze své odborné pozice natropí hroznou neplechu na přijímači jeho odbornosti. Vím o tom, že jsem v něčem dost labilní. Jmenuje se to sebevědomí. Ale to je přirozený vývoj. Za některé věci, které dostanete do života, prostě nemůžete. Můžete se učit s tím pracovat a to jak se to daří záleží na spoustě okolnostech. Proč o tom mluvím.
Při konzultaci s fyzioterapeutem se mne snažil přesvědčit o tom, že jsem se vydala na cestu, na kterou zatím nejsem dostatečně připravená. Přeháním svou aktivitu. Když budu hrát lakros, moje bolest nemá šanci zmizet, protože to budu neustále namáhat. Ani tvrzení, že teď mám půl roku pauzu nezabralo. Nemám chodit běhat, protože mé tělo na to není stavěné. Že bych měla tak dva roky cvičit a posilovat, abych si to mohla dovolit. A že si myslí, že mne zastaví až nějaký úraz, abych ho pochopila.
Ok, jsou věci, na které nemám. Například, když se pro něco konečně po dlouhé době rozhodnu a chci to, že mi někdo řekne, že takhle ne. Je to pořád dokola. Kdykoli něco chci, začnu to dělat nesprávně a nakonec to nefunguje.
Musím se s tím popasovat, tohle je teda asi ten moment, kdy se ukáže, jestli to doopravdy chci. Protože touhle cestou to prý nejde.

Cvičení v minulosti
13.11.2017
23:06-23:22
Dobří holubi se vracejí, aneb... cvičení dle knihy Body Trainer Prsa, Paže, všechno mne bolí, doma



Běh třicátý druhý

31. března 2018 v 9:00 | *K
14.3.2018
Běh
29:51 min
3,26 km
max.rychlost 8,8 km/h
prům.rychlost 6,6 km/h
převýšení 107 m


Zápis do emailu těsně po
Nestihla jsem to 14.3., tak program říká, že až potom, ale nemá pravdu, to už jsem vysvětlovala*. Zima, pálí stehna. Fantastický zážitek s vlkem.

Zápis do deníčku
To byl zase večer, už nikdy. Byla jsem doma pozdě, měla udělat milion a jednu věc. Udělala jsem tu jednu, milion zbývá. Asi si nebudu zapínat zprávy, snad to pomůže. Určitě pomůže, když nebudu už nikdy v životě pít alkohol. Jsem pitomá. Když jdeme pokecat a na večeři, tak jedno pivo si prostě dám radši než jednu kolu. Jenže i to jedno se mi usazuje v kostech a tvoří tam cement a já se pak nemůžu hýbat. Naštěstí jsem nakonec šla ven. Mám z toho hrozně pěkný zážitek!
Celková únava zapříčinila, že jsem se soustředila víc na jednotvárnou hudbu Die Antwoord. Občas jsem se bála v tmavých uličkách, protože když málo spím, tak jsem lekavá. Potkala jsem divnopána v autě, který vypadal, že mi chce něco říct. Dobrý na tom je, že když běháte, tak některým situacím utečete.
Zabloudila jsem opět jak trotl v tmavých ulicích výběžku na druhém kopci Chaber. Vracela jsem se s myslí stále těžkou jako na začátku. Nesmyslné kopce přede mnou neměly konce. Vyběhla jsem ten poslední jehož vrcholný zážitek byla myšlenka, že se třeba reálně může stát, že ten kopec nevyběhnu, že na to nemám, že se stává, že na některé věci lidi reálně nemají. Vyběhla jsem ho.
Podívala se na mobil a tam to samé proklaté číslo jako včera, 2:90 km. Nene! Křičelo to ve mně. To není pravda. Já už nemůžu, nedám víc. Jenže jsem si slíbila 3 km. A o víkendu běhat nebudu. Tak jsem přivřela oči, a aby to mozek neviděl, přeběhla naší ulici a běžela dál do kopce. Povedlo se, nezastavilo mě nic. A nakonec jsem byla odměněna skutečným zážitkem. Takovým, který vám zůstane v hlavě a tenhle hřeje. Ten si však nechám na nějaké zamyšleníčko při cvičení :) Zaslouží si vlastní zápis.

A jeden lednový zápis z roku 2017

25.12.2017
Běh
19:47 min
1,99 km
max.rychlost 7,0 km/h
prům.rychlost 6,0 km/h
převýšení 89 m


Zápis do emailu těsně po
Bez psa, mrzne, svátek vánoční, cool

Zápis do deníčku
Víte, kolik energie v sobě má řízek se salátem? Asi tak desetkrát tolik, než kolik spálím svým patetickým patnáctiminutovým ploužením s běhacími botami na nohou. Šla jsem nejdřív vyvenčit psa a rozhodla se jít bez něj. Měl blbou náladu. Jo i psi mají blbou náladu. Projevuje se to tím, že se jim nechce ven a žerou málo. Nik byl z půlnoční unaven. Tak jsem ho ušetřila. Vzhledem k tomu, jak se tvářil, když jsem oblékala svůj úchylný běhací obleček, udělala jsem dobře.
Potkala jsem spolubydlící. Poznala, že jdu běhat. To je blbý, to znamená, že jednou budu muset předvést nějaké výsledky, jako že třeba se do kopce nebudu táhnout poslední nebo tak.
Jenže ty výsledky nepřišly před půl rokem a teď s mojí nemorálkou jsou taky daleko.

Poznámky pod čarou
* http://meribet.blog.cz/1802/beh-dvanacty

Další články


Kam dál

Reklama