3.8.2018 Den třetí: Už ne, prosím

5. srpna 2018 v 9:00 | *K
3.8.2018 0:35-0:55
Mé tělo si myslí, že je staré a vyčerpané. Mám pocit, že svaly se rozhodly, že nebudou spolupracovat a ztvrdnou. Špatná výživa posledního měsíce se projevila. Asi prý chci vitamíny.

Dneska to bylo perné. Přijela jsem z práce dřív a čekal mne pavouk v koupelně, v kuchyňce i v obýváku. Fascinující bylo, že ten v rohu v obýváku dostal přímý zásah sprejem a za patnáct minut byl jako rybička. To by na klidu moc nepřidává. Pak mi po věcech, které jsem ještě neuklidila lezl sekáč. Ty beru s klidem. Trochu jsem si udělala fleky na prádle, což mne rozmrzelo. Zkrátka a dobře, mé snahy o pacifismus končí přesně tam, kde začíná okupace těhle malých tvorů. Jsou součástí přírody, ale já jsem součástí cilizace, sorry jako. Základní otázka dnešního dne: kdy už ubude osminožců?

*
 

2.8.2018 Den druhý: Krvák pokračuje

4. srpna 2018 v 9:00 | *K
2.8. 22:40-23:15 čtvrtek

Stáale 38 stupňů. Na obzoru se blýskalo, ale nic z toho. Za úmorného vedra jsem se soustředila sama na sebe, na svou páteř a přesvědčovala se, že čím hubenější se stanu, tím mi ten život půjde lépe.

Jak je vidno, moje story se cvičením pokračuje. Povídat o kočkách je mi přirozené, ale jelikož bych to dělala pořád, tenhle týden věnuji pavoukům. Psa u sebe nemám a jinými zvířátky nedisponuji.
V koupelně pod umyvadlem byli dva pavouci. Byli dost vedle sebe. Jeden byl sekáč a ten druhý nějaký pro mne neznámý druh. Vypadá jako sekáč, ale není to sekáč. Tihle tipové jsou drobní a mám je tu často. Je to o něco trochu lepší než ti masití, co vypadají, že mne zabijí. Ale pořád to má moc nohou a moc rychle se to pohybuje. Takže nastala genocida a následný přesun do lepších míst. Tím, že byli dva, tak mi přišlo, že se jim na onom světě snad bude líbit. Takže těmhle jsem se ani neomlouvala. Kéž by už byli poslední.

1.8.2018 Den první: Tarantule

3. srpna 2018 v 9:00 | *K
00:01-00:20 středa

38 stupňů, to abych měla na co vzpomínat v zimě.
Všechno mám ztuhlé a bolavé. Zajimavé je, že bolest je na druhé straně krku. Koukala jsem na fyzipí video. Tak snad jsem to dělala správně.

Při úklidu jsem posunula váhu, abych pod ní vytřela. Periferně jsem viděla podezřelý pohyb černého masitého tělíčka. Říkala jsem si: "Hej, to bylo nějaký větší."
I vzala jsem si na pomoc kamaráda insekticidového spreja.
A pak jsem ho uviděla. Všechno se ve mně rozklepalo. Mělo to rozměry Oduly. Bylo to rychlé jako Flash. O co víc mne vyděsilo, že něžné rozpršky protipavoučího preparátu s ním vůbec nic neudělaly!
Sebrala jsem všechnu odvahu mého malého já.
Chvilku jsme si spolu hráli na schovávanou, ale zjistil, že se mu špatně leze do neexistujících škvír v mé koupelně a pak se vydal směrem ke mně.
Vzpomínala jsem na kamarádku, která nedávno něco podobného přiklopila miskou v obývákou a čekala na někoho, kdo ji vysvobodí.
Já jsem emancipovaná a navíc si myslím, že by z pod misky mohl kdykoli zdrhnout, misku berouc s sebou jako helmu do zákopu.
Znovu jsem namířila proud spreje přímo mezi jeho očka a tentokrát to zabralo. Ve smrtelných křečích ze sebe udělal neurotického uzlíčka, ale i ten uzlíček měl velikost, ze které se mi zvedal žaludek při pomyšlení, že bych na to měla šáhnout.
Tak tam ležel dva dny, než jsem se odhodlala ho odstranit.
Připadala jsem si jako císařovna, která své oběti nabodává před brány na kůl, aby všichni viděli, jak dopadnou, když to zkusí v jejím městě.
Druhovi pokoutníkovi se tímto omlouvám, že jsem neudělala gesto pacifismu a nevarovala ho, nevyhodila ho jako imigranta, rovnou jsem udělala politicky nekorektní rozhodnutí. Jenže můj pud sebezáchovy v tu chvíli byl prostě silnější. Nedokázala bych žít s myšlenkou, že ho ode mne dělí jen tenká zeď, byť by byl na zahradě a já doma. Mohl by se kdykoli vrátit. Navíc jeho zaměstnání lov much a komárů by mi nepomohlo, protože tam nic takového nemám.
Zkrátka a dobře, pavouci takových rozměrů u mne nemají možnost zůstat byť na jednu jedinou noc! Takže si to sakra už zapamatujte a koukejte přestat ke mně lézt!

Další články


Kam dál

Reklama