Cvičení deváté

17. února 2018 v 13:53 | *K
Cvičení 15.01.2018

Byl to opravdu velmi náročný den. Jeden z těch p* napřed a p* ke zdi. Nevyspalá, z práce rozložená, jsem přijela domů a čekal mne večer u povinností. Nedostatek cukru v mé závislosti způsobil totální kolaps mého ovládání a čokoládová tyčinka s arašídy v cukru místo večeře byla vrcholem dne. Ale mělo to efekt.

Zasedla jsem k práci a do jedné vydržela. Pak jsem, udivena sama sebou, roztáhla fialovou podložku, ignorujíc, že za pět hodin vstávám.

Ruka brní, jako by nebyla moje, koleno je v agónii bolestí už nějaký ten den. Ale donutilo mě to se objednat k fyzioterapeutce a na neuro.

Zvířata nevěřícně koukala, když jsem hluboce oddychovala při základní rozcvičce pilates. V pokoji příjemných 15 stupňů. V nejnutnějším oblečení - pyžamku - mi byla proklatá zima. Jenže jsem to musela dělat v klidu, abych potom normálně usnula, tak přišlo ke slovu hřející těleso. Takové oranžové slunce. Prodýchávala jsem zablokovaná záda a moc se těším na odborníky.

Zamyšlení

Někdy má někdo štěstí a narodí se tak, že ho naučí život žít už od malička. Užívá si, že je a neřeší nic z toho, co řeší ti, jež se narodili jinak. Narodili se do prostředí, kde primárně museli přežít. Ten rozdíl je tak markantní! Zatímco ti první mají některé věci prostě zadarmo, ti druzí o stejné věci musí bojovat. Ne vždycky ty boje ale vedou k naučenému chování, které povede k normalitě, úspěchu a spokojenosti. Jestli nechápete, co tím myslím, je to v pořádku. Zamyšlení tu nejsou od toho, aby byla jednoduchá. Proč o tom píšu zrovna já? Protože já jsem hrozně dlouho nechápala, že můžu. Že můžu cokoli a když se to neděje, tak že jsem to jen já sama, kdo si v tom brání. Protože jsem uměla přežít a neuměla žít. A každý krok životem mi přijde poměrně těžký a to je ten rozdíl mezi mnou a tím človíčkem, který se prostě dobře narodil. Nicméně věřím ve svou šťastnou hvězdu. Tudíž jsem vyběhla pod jejím světlem dalším zítřkům vstříc a zatímco tělo sténá, duch začíná okoušet svobodu.
No uf, to je ale těžké zamyšlení.

Cvičení v minulosti

Jedna z mých oblíbených vzpomínek na cvičení bylo na cvičení mezi autodráhou. 28.1. jsem před spaním jak blázen cvičila na fleku v klubovně a okolo mně byla všude autodráha.



*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama