Běh devětadvacátý

28. března 2018 v 9:00 | *K
11.3.2018
Běh
29:50 min
2,90 km
max.rychlost 7,4 km/h
prům.rychlost 5,8 km/h
převýšení 185 m


Zápis do emailu těsně po
Kocovina je svině.

Zápis do deníčku
Bráchové měli padesátiny a já jsem, abych přežila rodinnou oslavu, klopila vodku za vodkou. Jelikož jsem skoro nejedla, mělo to katastrofální účinky a já se sťala pod obraz. Mé tělo je fantastické v tom, že jakmile mu je alkoholem zle, všechno, co do něj vlítne, z něj zase vylítne. Poctivě jsem nechala ranní snídani kdesi v polích při cestě domů a bylo mi o poznání lépe.
Dala jsem se spolubydlící pizzu na terase, protože byl nádherný jiskřivý den a pak jsem šla spát. Probrala jsem se z kómatu okolo osmé večerní a dala se do vaření. Pak jsem při procházce se psem sama překvapeně zjistila, že už mi vůbec nic není. Takže výmluvu proč nevyběhnout jsem neměla. Tak jsem vyběhla.
Jen malinko a velmi pomalu, ale běhejte když jste den před tím...
Mí dva obíbení psi belgičáci, co se jim předělává zahrada, přeci jen byli vypuštěni a následně zahrazeni umělou ohradou. Hezky jsem je pozdravila a oni štěkali jak pominutí na zpátek. Doufala jsem, že provizorium z původního plotu vydrží.
Běžela jsem okolo psů husky, ale tam se ozval jen ten starší. Dostal mě jeden raťafák, protože jsem běžela tam, kde neběhávám a on za plotem počkal až budu těsně u něj a pak spustil vysokým štěkotem malých podvraťáků. Příšera, zastavil mi krevní oběh. Jak mám běžet v pohodě?
Dneska jsem si dala osobní cíl 2,5 km a dala jsem skoro tři. Ale těch posledních 100 metrů už by bylo prostě moc. Čekal na mě chleba na pečení a já ho nechtěla nechat déle čekat.

A jeden lednový zápis z roku 2017
21.11.2017
Běh
20:24 min
2,18 km
max.rychlost 9,4 km/h
prům.rychlost 6,4 km/h
převýšení 61 m


Zápis do deníčku
"Běželi, běžěli, bez uzdy a sedel ..." Nohavica je mi svědkem stejně jako můj velkej bolavej a osprchovanej zadek, kterej mi může políbit kdokoli, kdo tomu nevěří, že jsem opět vyběhla.
Rozkošně pršelo. Úvodník k poctě Futuramě a Divnému století, u kterých jsem se potom zachumlaná s čajíčkem vzpamatovávala. Už jsem neudělala tu samou chybu a nejdřív nechala Nikýska uvolnit střeva. Když jsme pak odbočovali podél silnice, trochu nevěřil. Snažil se mě přesvědčit, že jsme špatně zahli. Ale nedala jsem se. Má vůle se vrátila s novým účesem, který jsem si během samozřejmě zlikvidovala. Ale odrosty do půlky hlavy byly ráno vyměněny za příjemnou zimní hnědou a ta mi zůstala i po běhu.
Bylo zvláštní čvachtat noci loužemi, cítit, jak mi nejlevnějšími běžeckými botami prosakuje voda. Koukat na zadek malého chundelatého zvířátka, který z duše nenávidí, když prší a jakýkoli stres (třeba běh), ale z lásky ke mně se přemůže a běží.
Přemýšlela jsem o tom, když jsem se takhle překonala, jestli to dokážu překonat i v jiných věcech, na které jsem postupně rezignovala. Pár věcí mi nevyšlo a přestala jsem se snažit. Přestala jsem dělat cokoli, co znamenalo trochu námahy, protože výsledky většinou byly katastrofální. Ale zatím běhám dvojku s pěti přestávkami na vydýchání, maskujíc to tím, že pes už nemůže. Takže běh na dlouhou trať. Ale vidím jisté světlo ze tmy a rozhodně je to proto, že dneska kyčle mlčí!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama