Běh sedmadvacátý

21. března 2018 v 9:00 | *K
9.3.2018
Běh
36:56 min
4,14 km
max.rychlost 7,7 km/h
prům.rychlost 6,7 km/h
převýšení 142 m


Zápis do emailu těsně po
Trochu přeháňka ne? Kočka černá přes cestu. Otevřené hospody. Začalo pršet na posledních metrech.

Zápis do deníčku
Konečně můžu ven. Je to úlevný
Ne, že by se mi chtělo ze dveří, ale když už jsem se vypotácela, bylo to prima. Nechtěně jsem zvolila hrozně dlouhou trasu. Myslela jsem, že zahynu a mé tělo najdou s agonickým výrazem na chodníku. Absurdní je, že tenhle způsob sebetrýznění je skutečně návykový. Dokud jsem znovu nevyběhla, nevěděla jsem, jak moc mi to chybělo. Chybělo. Ta možnost se pohybovat kam chci, jak chci, rychle. Slyšela jsem štěkat podle tóniny mé oblíbené psy. Mají teď rozkopanou zahradu a místo plotu pásku, takže jsem je dlouho neviděla. Ale teď jsem je slyšela. Pak mne vyštěkal ještě jeden, ale toho neznám. Naopak dva obrovští psi na schodech na Měděnecké, kde obvykle za chatrnou brankou tupě zírají ven, nebyli. Přes cestu mi přeběhlo sotva odrostlé černé kotě. Myslela jsem na to, jak se dřív upalovaly čarodejnice. No já už bych nežila. Ale zase třeba bych to ukecala, že sice mám černou kočku, ale mám i bílou, takže se to ruší ty síly. No nevim. Jsem ráda, že žiju teď a tady a můžu svobodně běhat po nocích ve sranda oblečku.
Bylo teplo, sem tam kráplo, definitivně jarní vzduch. Jaká úleva! Díky cvičení od fyzioterapeutky se mi běželo lépe. Bolesti se přesunuly jinam a trápila mne jen celková únava. Levá nohy zcela zjevně protestuje proti přesunu váhy i na její bedra, ale vysvětluju jí, že když se tak dlouho flákala a většinu váhy nesla pravá až si z toho namohla koleno, že teď do toho půjdou rovným dílem. Však si dá říct. Bylo to dlouhý a prsty jsem měla v křeči posledních deset minut. Zítra stejně ale neběhám, zítra pařím. Dám cvičeníčko.

A jeden lednový zápis z roku 2017

20.11.2017
Běh
20:38 min
2,00 km
max.rychlost 9,5 km/h
prům.rychlost 5,8 km/h
převýšení 50 m


Zápis do emailu těsně po
Hrozně moc aut a pes nekadil, takže tu korzujem jak blbouni

Zápis do deníčku
Jemně fouká, obloha bez mráčku, 5,2 stupně. Fascinující, povedlo se mi vstát a přinutit své staré kosti vyběhnout. Tentokrát se psem. Chudák pes. On zcela dobrovolně nenávidí veškerý pohyb a teď jsem ho donutila nedobrovolně běžet. Klasika, uhnul na první možné odbočce ve snaze se mne zbavit. Ocas rezignovaně mezi nohama a klepající se zadní levá svědčily o tom, že se mu to nepovedlo, když jsem na něj nežensky křičela, kam si myslí, že uhybá. Ale nakonec jsme to zvládli docela se ctí. Chvilku jsem nemohla já, chvilku pes a šouravým během jsme se vrátili zpět domů.
Přiznávám, dvě věci byly fakt na prd. Ta první je ta, že jsem se tímto vzdala svých ranní čajíčků! Jaká tragédie. Při ranní vycházce jsem si to termohrnku brala čajík s medíkem a blaženě se usmívala na svět. Teď místo toho jsem mohla bujaře fňukat, jak mne bolí kyčle. Ta druhá naprdověc byla, že jsem vyběhla dřív, než se pes stačil vytentočkovat a tudíž jsem s ním pak pokorně capala kolem dokola zpocená a tudíž zmrzlá a sbírala průjmíček. Trochu odměnou mi byl lehký příval endorfinů a radosti z čistého mírně mrazivého rána.
*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama