Běh šestadvacátý

20. března 2018 v 9:00 | *K
8.3.2018
Běh
38:49 min
3,81 km
max.rychlost 8,9 km/h
prům.rychlost 5,9 km/h
převýšení 197 m


Zápis do emailu těsně po
Trošku jsem to přepískla. Po dlouhé době jsem moc chtěla běžet a veliká únava přišla. Ale viděla jsem končiny zatím neviděné. Sama bez psa, 5 stupňů.

Zápis do deníčku
Dneska jsem po dlouhé době mohla vyběhnout, aniž bych riskovala zápal plic. Byla jsem okolo poledne bruslit na hodinku a jelikož to neumím, bylo to náročné. Pak jsem si dala burger s hranolkama a ten mi dal sílu dneska běžet.
Vůbec se mi nechtělo a tak to bylo celou dobu. Endorfiny zkrátka spí utlumeny skutečně velkou vrstvou alkoholu posledních dní.
Běžela jsem jak slepá a spoustu času a výsledné rychlosti ztratila na hledání cesty zpět. Prvně jsem zaběhla do slepé uličky hned tady u domu, chtěla jsem se vyhnout lidem vystupujícím z velkého bílého džípu. Po druhé, a to bylo trochu krizovější, jsem zaběhla už dávno za půlkou, když jsem se chtěla pomalu vracet. Zamířila jsem do končin, které nemám vůbec probádané a jedna zatáčka tam je vyloženě děsivá. Opuštěná, tmavá, s popelnicemi a nepořádkem přímo v ulici a přitom je to hlavní ulice. Rychle jsem tam proběhla a otevřel se mi výhled na civilizaci - třeba světla a vchody do domů - ale taky hrůzostrašný pohled na další příkrý kopec. Nohy ještě poslouchaly, tak jsem se vyploužila nahoru, cesta to byla nehezká, vedle na dvouproudé silnici jezdilo auto za autem. Vítězoslavně jsem stanula na kopci a zjistila, že je to slepá ulice, že končí jakýmsi pochybným kempem pro karavany. Tohle nechceš! Trochu jsem to napálila dolů, abych z toho alespoň něco měla. Pokorně jsem zabočila do správné ulice a zabočila oproti plánu už do první příčné v půli kopce míříc k domovu. Kupodivu jsem poznala místo, kde už jsem jednou běžela, ale to zrovna velmi vehementně sněžilo a vše vypadalo úplně jinak.
Cestou jsem nepotkala žádné zvířátko, jen pár pochybných existencí vracejících se kdovíodkud.

A jeden lednový zápis z roku 2017

19.11.2017
Běh
18:30 min
1,99 km
max.rychlost 8,7 km/h
prům.rychlost 6,5 km/h
převýšení 124 m

Zápis do emailu těsně po
No tak to byla tragédie, zním jako starý astmatic, většinu cesty jsem šla, ale to nevadí, vyběhla jsem! Bez psa

Zápis do deníčku
Napadlo mne přirovnání s poslíčky u porodu, dlouhý proces má předzvěst v malých pokusech, ale notně bolestivých, aby bylo jasné, že to vůbec nebude jednoduché.
Ó rameno, rameno, mám tě úplně zablokované a bolíš. Po cvičení a milion minut strávených online, snažíc se zprovoznit Fitapp, což se mi nepodařilo, jsem se oblékla a úspěšně vypadajíc jako trotlík, vydala jsem se za vrata. Je pravda, že jsem se opravdu těšila. Teď zpětně moc nevím na co, bylo to přišerné. Jednak mne bolelo břicho, záda, plíce mi sdělovaly, že má alergie na kočky je prostě pravdivá a jednak se mi má vůle vysmívala a pak mne opustila.
Hlásili, že bude sněžit, ale to se nestalo. Takže svůj absolutní debakl nemám na co svést, bezva.
Ve skutečnosti jsem běžela o něco víc, protože jsem aplikaci pustila až po pár blocích. Nefungovaly mi mapy. Jenže jsem chtěla běhat a odmítla jsem to řešit. Udělala jsem dobře. Všechno se v pořádku uložilo a po aktualizaci si to mapu stáhlo.
Teď po sprše tu sedím, hladová, s kočkou na klíně, teplá bramborová polévka čeká až se vypíšu. Kyčle mne nesmyslně bolí a připomínají mi, že má duše dítěte je uvězněna v těle spějícímu ke krizi středního věku a já doufám, že vůle něco se sebou udělat se z vycházky vrátí a vyběhneme znovu.

*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama