Cvičení deváté

4. března 2018 v 9:00 | *K
Cvičení 19.1.2018

Věděla jsem, že si nemůžu dovolit znovu vyběhnout. Ale po pečlivé skoho hodině věnované svalům minulý den mne bolely jen mé zkrácené, uměle protahované, svaly na stydkých kostech. V práci se mi špatně sedělo.
Ale nic jsem nepokoušela a zatímco venku je -3,1 stupňů, tady krásných 17 stupňů, protože jsem se o to hodně snažila.
Vytahujíc fialomatku začíná patnáct nezáživných minut. Moc mne to mrzí, ale cvičení od nové fyzioterapeutky je hrozné. Je nepříjemné. Tudíž zřejmě účinné. Ty cviky, co mám dělat, mi nejdou. Jako když chcete rozhýbat zrezlý stroj. Snaha přesvědčit hrudník, že nemá být u každého pohybu a že se ruce mohou pohybovat samy nebo že noha zvládne zatáhnutí i skrčení i bez dolních žeber je prostě nuda. Zvlášť když to třicet let před tím dělala jinak, že. Uvidíme, jestli najdeme společnou řeč.
Pes byl dneska pod mým dohledem bez krunýře, pečlivě si myl přední packy. Jenže pak tu příšernost zase dostal a tak trucovitě kouká do zdi, zatímco cvičím. Šmudlík malej.

Zamyšlení

Knih o běhu jsem moc nečetla. Počtem jednu a to ještě ke všemu jen kvůli tomu, že mne zaujalo poprsí hlavní hrdinky. Ale dočetla jsem to. O běhu na dlouhé tratě jsem se toho dozvěděla docela dost. Jenže to mě zatím netýká. Smysl mého běhání je dělat něco pravidelně a trochu si přivodit fyzičku, abych zvládla lakrosovou sezónu. Abych mohla běhat pravidelně, musim běhat méně. Už nejsem nejmladší, lepší už to nebude a nikdy před tím jsem takovou v určitém smyslu intenzivní zátěž neměla. Jediný, co bych opravdu potřebovala, je ten přesah do té psychiky. Ze endorfiny z pohybu získat modré kamínky vůle. Získat vůli do realizace toho, co si vytyčím. Už jsem se snad dostala do fáze, kdy něco chci vytyčit. Jsou chvíle, kdy ještě nic nedělám, protože nic nechci, ale je to lepší a lepší. Tak snad s dalšími kilometry přibudou kameny vůle. Snad mi v práci pod ruku přijde nějaká kniha o tréningu na krátké tratě. Snad budu méně umanutá a pochopím, že když jeden den uběhnu moc, druhý neuběhnu nic. Propojit svoji hlavu se svým tělem o něco víc než vůbec, jak tomu bylo do teď.

Cvičení v minulosti

3.3. Opravdu velká únava. Bylo zvláštní, cvičit na Kvalifikaci na Sázavce, ostatní šli spát a já v kuchyni u kamen cvičila, trochu mne zarazil Pendrek*, který prý kdesi telefonoval s přítelkyní, nešla jsem ven, protože mrzlo 22 min

Poznámky pod čarou
* přezdívka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama