Cvičení devatenácté

13. března 2018 v 9:00 | *K
Cvičení 1.3.2018
Dnes jsem měla rande, teda pardon, schůzku s tím mladým hezkým fyzioterapeutem. Hrozně bych si přála, aby byl méně pohledný a více toho uměl. Krom toho, že teď mám natažené šikmé svaly vedoucí přes žebra, jsem zmatená a nešťastná z toho, co říkal. Sice jsem viděla jeho dokonalé bříško, když na sobě zkoušel to, co mi popisoval, ale pak mi řekl, že to stejně nemá cenu a že neví, co dál. Že sport je taková zátěž, že tuhle disbalanci budu mít stejně pořád. Pak ukončil vyhrazenou půlhodinu o deset minut dřív, aby si mohl dát pomeranč. Myslela jsem na jeho bříško, když jsem si loupala pomeranč večer já, ale co se týče jinak mého disproporčního těla, věřím bezvýhrady soukromé fyzioterapeutce. Takže ležíc na fialovém, prodýchávám pečlivě a za zvuku ladného písmene "š" posouvám nožičky od těla jak trotl. Věř a víra tvá tě uzdraví. Venku již jen -4 stupně, už se to blíží!

Zamyšlení
Jak je možné, že jsem strávila tolik času psaním o své činnosti? Nejen, že zapisuji svou nynější činnost, protože je nutná evidence, abych měla s čím předstoupit před radu orlích per, ale i minulý rok, pokaždé, když už bylo jasné, že žádného činu s nárazovým cvičením nedosáhnu, jsem zapisovala své zážitky, výkony a pocity. Je to na jednu stranu hrozně sebestředné. Ale na tu druhou, když pominu to, nad čím jsem se zamýšlela minule - motivace, inspirace - je to dobré pro osobní rozvoj. Zvlášť u mě, když mám částečně poškozenou paměť. Já si fakt nic nepamatuju. Přátelé vnímají, že jsem nekonzistentní, tudíž nedůvěryhodná a trochu blbá. Nic nezapírám, mají pravdu, příčina tkví v mizerné paměti. Takže si musím úplně všechno psát a hlavně to pak musím číst, když to píšu. No a to se mi tady u zápisků ze sportu daří. Co jsem zatím vyčetla? Že teď to daleko víc bolí než před tím. Ale že před tím jsem byla daleko víc unavená. Tak nevím, co je lepší.

Cvičení v minulosti
18.4. zápas - déšť, kroupy, 2 stupně, večer protahování, všechno mne bolí, na některé věci už jsem stará *

Poznámky pod čarou
* herdekfilek, co budu říkat za deset let?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama