Cvičení osmnácté

12. března 2018 v 9:00 | *K
Cvičení 28.2.2018
Dojela jsem na svou vlastní hloupost. Vím, že jako unavená, mám vůli nula. A přesto to nechám dojít tak, že pak dvě hodiny místo věcí potřebných, dělám voloviny. Místo odpočinku jsem v režimu letadlo a jsem k ničemu. Strašně jsem se přejedla. Měla jsem celý den vlčí hlad a dařilo se mi ho krotit, ale večer, nevím proč, to propuklo ve vší parádě. Spořádala jsem na posezení to, co jsem si teď čtrnáct dní odpírala. Špatný typ diety*. Zkusíme to jinak a lépe. Jestlipak to od teď nebude moje mantra.
Měla jsem chvilku, kdy jsem si byla jistá, že jdu spát rovnou a žádné cvičení mne opravdu nezajímá. Naštěstí se podařilo inhibovat tu stránku osonosti, která tohle křičela. Asi jako tenkrát, když jsem vyběhla a mozek se probudil někde těsně přede dveřma. Venku je -13 stupňů a v pokoji +14 stupňů, když nepřitápím. Přitápím, přiznávám. Cvičila jsem s činkami z Lidlu. S kolečkem na vnitřní strany stehen. Cvičila jsem s gumou. Žádné věci dle terapeutů jsem nedělala, protože zítra mne jeden z nich čeká. Terapeuti by neměli být hezcí mladíci.

Zamyšlení
Knih, blogů, citátů, rozhovorů - těch motivačních - o překonání svých hranic, je asi miliarda a dva navíc. Vydávaly se, psaly, vytvářely a sdílely, točily se od počátku věků a budou vznikat i v budoucnu. Víte proč? Protože se to neomrzí. Neustále se potřebujeme posouvat. Kdo se neposouvá, nevyvíjí, stagnuje a následně umírá. Kdo jde zpátky, degraduje a může začít znovu. Musíme mít na očích, že to jde. Že to jde, se překonat, překonat něco, překonat někoho, překonat, zdolat, dokázat. Jakmile jedinec jen je a nic víc, nemá smysl. Jakmile společenství nemá vývoj, hyne. Jedinec posouvá společenství, společenství posouvá jedince a ten oboustranný proces je neustálý a sám sobě v tu chvíli dává smysl. Takže jde jen o to, jakou formou chcete, aby na vás motivace působila a z jaké doby má pocházet. Jestli je to Thor Heyerdahl nebo Madonna nebo Matka Tereza nebo Emil Zátopek**. Jestli se díváte na film, čtete knihu, sledujete blog. Tenhle zatím asi není úplně nejvíc motivační, ale třeba časem?

Cvičení v minulosti
13.4.2017 začátek velikonočního táboření - kdybych na to nezapomněla, tak by to určitě nějak šlo***
14.4.2017 velikonoční táboření na Zábrdce u dolních skautů, 40 lidí, co se ukládá ke spánku a já se snahou splnit si čin, v kuchyni ve stínu skrytá, lidi si okolo chodili čistit zuby a já si připadala jako blázen
15.4.2017 v kuchyni, je krásně teplo, myslela jsem na děti v Kanadě z playtváka****
16.4.2017 totálně se ochladilo, hrozná zima, Vpřeďáci si šli čistit zuby a nevšimli si mě, mluvili o Honzovi a jeho hlášce*, neboť byli u nás v týpí na návštěvě
17.4.2017 necvičila, usnula jsem v šest a vzbudila se až ráno**

Poznámky pod čarou
* žádný tip diety, snažím se jíst více zeleniny, lehčí jídla, luštěniny, méně cukru, méně masa, ale zatím má moje tělo hlad, zatím jsem nenašla vyváženost
** moje oblíbená je paní Kathrine Virginia Switzer :) Víte proč? Protože ženy už můžou!
*** malá rada, jakmile se dostanete do spacáku, už není cesty zpět, čin nečin
**** v bouři z dětského tábora ze stanu úchyl vytáhl a usmrtil dvě holčičky
* naneštěstí nevím jaké, vím, že hrál své oblíbené sprostopísně
** což je poměrně paradox, na výpravě, kde člověk s dětma a tudíž je velmi vytížený a následně unavený, to zvládne a doma potom ne, ale zase to je úplně v duchu činu, neboť jsem cvičila v srdci přírody!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama