Cvičení patnácté

9. března 2018 v 9:00 | *K
Cvičení 25.2.2018
Víte, kolik energie v sobě má řízek se salátem? Asi tak desetkrát tolik, než spálím svým patetickým patnácti minutovým ploužením s běhacími botami na nohou. Šla jsem nejdřív vyvenčit psa a rozhodla se jít bez něj. Měl blbou náladu. Jo i psi maj blbou náladu. Projevuje se tím, že se jim nechce ven a žzerou málo. Nik byl z půlnoční unavenej. Tak jsem ho ušetřila. Vzhledem k tomu, jak se tvářil, když jsem oblékala svůj úchylný běhací obleček, udělala jsem dobře. Potkala jsem spolubydlící. Poznala, že jdu běhat. To je blbý, to znamená, že jednou budu muset předvést nějaké výsledky, jako že třeba se do kopce nebudu táhnout poslední nebo tak. Jenže ty výsledky nepřišly před půl rokem a teď s mojí nemorálkou jsou taky daleko.

Zamyšlení
Nevím, jestli jste si toho všimli, ale v každém příspěvku se snažím psát o zvířátkách. Já na přírodu nikdy nebyla. V oddíle jsem tím hrozně trpěla, protože co ostatní měli jasné - třeba rozeznali listy od listů - já byla retardovaná. Ale vtloukli do mě, že příroda je pro nás důležitá a dotáhla jsem to tak daleko, že se snažím jít cestou lesní moudrosti*. Nicméně je to boj. Chápu, že součástí tohohle činu by měl být svět kolem nás, ten přírodní a ten přirozený. Jenže stejně běhám po asfaltu a cvičím mezi čtyřmi stěnami přízemního zahradního domku, protože to jsou mé možnosti. A tak se soustředím alespoň na tu nejzábavnější část mého přírodního světa kolem mne a to jsou právě zvířátka. Myslím si o zvířatech, že jsou fér. Nic nehrajou, nepředstírají, chovají se přirozeně a tudíž pro mne hodně znamenají. Mám vyloženě radost, když je míjím. Ráda si s nimi povídám. A až přijde jaro, třeba se mi zadaří se zasoustředit i na nějaké tvory, kteří nemňoukají a neštěkají, třeba na ty létající. Nicméně kytky musí ještě chvíli počkat. Jediná kytka, která kdy přežila můj útok péče, je kaktus od bráchy, vivat kaktus! Kytky a stromy, i když je tu máme v pražské vesnici, jdou mimo moje smysly. A nebylo by ode mne přirozené se soustředit na tuhle přirozenost ač podstatnou v koloběhu života. Moje retardace v dospělosti dozrála do poznání, že se to musí pohybovat, aby mne to zaujalo.

Cvičení v minulosti
24.3.2017 cvičit na výpravě je vždycky výzva, ale dala jsem to, všichni už spali a já v chodbě trápila svaly, je tam pěkně studená podlaha, nejdřív rozehřát dřepy, kliky a pak protáhnout, šla okolo Verča "Ahoj, Káťo" na záchod a zase zpět spíc při chůzi

Poznámky pod čarou
* www.woodcraft.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama